Výmarský ohař - poznejte naše plemeno

Historie VOK 

První známí čistokrevní výmarští ohaři byli odchování velkovévodou Karlem Augustem z Výmaru koncem 18. Století. Jeho chovná smečka a odchovy byly přísně chráněné a vlastnit tyto psy mohli jen členové jeho rodiny nebo přísně vybraní příslušníci aristokracie. Nikdo je však nesměl mít jen jako domácího mazlíčka nebo rodinného společníka. 


To je důležité hledisko, které musí vzít v potaz každý, kdo uvažuje o koupi výmarského ohaře. V roce 1935 sestavily německý a rakouský klub oficiální plemenný standard výmarského ohaře. 


Do plemenné knihy sestavené Karlem Podhájským byli první 4 výmaři zapsáni roku 1923 Richardu Tománkovi, který je považován za zakladatele chovu VO u nás. 

Tománek se s výmarskými ohaři poprvé setkal v Tyrolsku u hraběte Merana. Psi ho zaujali nejen svým krásným zevnějškem, ale i svými všestrannými výkony. 
Tománek hledal psa lovecky všestranně upotřebitelného a tak v letech 1923 a 1924 přivezl z Libečku psa Arga von Rundhof a následně fenu Gerdu von Berchtoldsburg – Schleisingen. Tento pár se stal zakladatelem ChS z Baltu. Během druhé světové války byl nucen ukončit chov VO. V období, kdy Tománek zakládal svůj chov, získal pan Blažej darem od hraběnky Kinské fenu Lotte Lindblom. 

V roce 1924 bylo na výstavě v Olomouci předvedeno již 6 výmarů. V roce 1926 byly zapsány první dva vrhy výmarský ohařů ChS z Baltu. V roce 1937 se výmarští ohaři chovali ve třech samostatných krevních liniích. Jednou z nich je linie našich domácích psů vedená od r. 1922 a pokračující psem Adarem z Domášovských lesů. Psi této linie podávali nejlepší výkony při práci v lese, v poli byli poněkud pomalejší a hledání měli kratší. Po roce 1945 byl jedním z prvních chovatelů VO v obnoveném Československu pan Kolman Slimák a MUDr. Jan Fiala, který také patří mezi zakladatele chovatelského klubu. V roce 1952 na svodu psů VOK v Praze vytyčil R. Knoll jako hlavní bod chovatelského úsilí založení spolku a zajištění dovozu kvalitních zvířat. Důraz kladl i na absolvování všech kynologických podniků. V roce 1954 Koloman Slimák dovezl z Rakouska výměnou za Maďarské ohaře od předsedy klubu výmarů v Rakousku psa Murkla v.d. Alten Eiche a fenku Moniku v.d. Haraska.. 

Tento pár je možné považovat za poválečné zakladatele chovu výmarský ohařů u nás. Zájem o plemeno rostl. Při klubu chovatelů krátkosrstých ohařů byla pro výmary založena samostatná sekce. Začalo se s registrací výmarských ohařů a brzy se podařilo podchytit asi 150 majitelů. Poradcem chovu pro Čechy a Moravu byl MUDr. Fiala. V roce 1961 bylo v české plemenné knize zapsáno 39 štěňat ze 7 vrhů. 


Standard plemene 

Standard číslo 99c - Výmarský ohař 
Země původu: Německo 

Klasifikace FCI: Skupina 7-ohaři,sekce 1.1. - kontinentální ohaři s pracovní zkouškou. 
Užití: Všestranný, lehce ovladatelný a náruživý, lovecky upotřebitelný pes, systematického a vytrvalého hledání, ačkoliv ne nadměrného temperamentu, pozoruhodné kvality nosu. Ostrý na škodnou i na člověka. Spolehlivý ve vystavování a v práci na vodě. pozoruhodný sklon k práci po ráně jako sledování s držením stopy, k dohledávce a přinášení. 

Pro dodržování a zkvalitňování tohoto chovného záměru je kromě čistokrevnosti třeba:

a) předpokládat u chovných rodičů pozitivní ohodnocení o lovecké upotřebitelnosti

b) nervózní, plaší psi a psi bojící se výstřelu, dále načínači a hrobaři, monorchidi a kryptorchidi i psi s "otevřeným" okem budou vyloučeni z chovu. Totéž platí pro nedostatečnou, nebo nadměrnou výšku, která snižuje upotřebitelnost i chovnou a exteriérovou hodnotu, právě tak jako pro podvyživené, rachitické a z jiných důvodů špatně rostlé psy, kteří byli z exteriéru oceněni horší známkou než "velmi dobrý", nebo mají chybný chrup.


Plemenné znaky: 

Všeobecný vzhled: Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes. 

Výška v kohoutku: psi 59-70 cm, feny 57-65 cm. Účelný pracovní typ, vzhledný, šlachovitý se silným svalstvem. Samčí typ psa a samičí typ feny musí být jednoznačně výrazný. 

Barva: stříbrná nebo myší šeď včetně přechodů mezi těmito zabarveními. Hlava a závěs většinou poněkud světlejší.Bílé znaky se připouštějí jen v nepatrné míře na předhrudí a na prstech. Často po délce hřbetu se táhne užší, nebo širší "úhoří pruh". Pálení je nepřípustné. 

Osrstění:

a) krátká jemná, krátká tuhá

b) krátkosrstí s delší srstí (Stockhaar)

c) dlouhosrstí

Ad a) Velmi krátké, (ale v porovnání s většinou srovnatelných ras delší a hustší) hladce přiléhající pesíky bez nebo s řidší podsadou.

Ad b) Středně dlouhé, husté, rovné, hladce přiléhající pesíky s hustou podsadou, na zadní části běhů úměrně vytvořené praporce.

Ad c) Měkké, dlouhé pesíky s podsadou, nebo bez podsady. Hladce přiléhající nebo zvlněné. Srst na koncích závěsů může být sametová, u nasazení závěsu dlouze přepadající. Odpovídající délka osrstění na hřbetě a bocích je 3 až 5 cm - pod krkem, na předhrudí a na břiše většinou delší, na zadní straně běhů dobré praporce zkracují se směrem dolů. Prut s dobrou vlajkou, meziprstí osrstěné, na hlavě srst kratší. (Konečná podoba srsti se často projeví až po druhém roku věku.)

Hlava: Úměrně dlouhá v souladu s velikostí. U psa širší než u feny, ale u obou musí být zachován poměr šířky hlavy mezi závěsy k délce hlavy. Od špičky nosu k čelnímu sklonu poněkud delší, než odtud k týlnímu hrbolu. Uprostřed čela rýha, týlní hrbol mírně nebo úměrně vystupující. Za očima dobře zřetelná jařmová kost. Morda dlouhá a zejména u psů silná. Z profilu působí téměř hranatě. Začátek mordy a partie trháků přibližně stejně široké. Silný a bezchybný skus. Nosní hřbet rovný, často poněkud klenutý, nesmí být prohnutý směrem dolů. Velmi nepatrný čelní sklon-stop. Úměrně převislé pysky masové barvy, právě tak jako patro. Malý záhyb za koutky mordy. Líce svalnaté a výrazné. "Suchá hlava". 

Závěs: Široký a poměrně dlouhý, dosahující asi ke koutkům mordy, špičky zaoblené, vysoko a úzce nasazený. Při zbystření pozornosti lehce pootočenn dopředu se záhyby. 

Nos: Tmavě masové barvy, směrem dozadu přecházející do šedi. Přesahuje dolní čelist. 

Oko: Jantarové barvy tmavé až světlé, inteligentního výrazu, u štěňat modré. Kulaté, mírně šikmo položené. 

Krk: Ušlechtile působící a nesený, svalnatý, téměř kulatý, ne příliš krátký. Rozšiřuje se k plecím a harmonicky přechází do předhrudí a hřbetu. Bez laloku, kůze na hrdle není příliš volná. 

Trup: Dobře stavěný a osvalený. Délka trupu k výšce v kohoutku přibližně v poměru 12:11 

Hrudník: Silný, ne přesmíru široký, s dostatečnou hloubkou, dosahuje téměř k lokti, a délkou. Vyvinutý v rámci úměrnosti (ne sudovitý), s dlouhými žebry. 

Hřbet: Poněkud delší hřbet ale bez pronešení, vzadu nepřestavěný a v předu nikoliv strmí, jinak ale pevný a svalnatý, není z hlediska plemene chybou. 

Prut: Zkracuje se (v souladu se zákonem o ochraně zvířat) ve staří jednoho až dvou dnů u krátkosrstých a krátkosrstých výmaranů s delší srstí (Stockhaar) o 4 až 4,5cm. U dlouhosrstých výmaranů je třeba odstranit dva až tři obratle (odpovídá délce vrbové kočičky). Prut je nesen níže pod hřbetní linií než u ostatních srovnatelných plemen a připomíná původní svislou polohu nesení prutu. 

Lopatky: Dobře zaúhlené, dlouhé, šikmo a dobře přiléhající, spojené silným svalstvem. 

Běhy: Všeobecně vysoké, ne příliš široce postavené, šlachovité a rovné. Lopatka dobře zaúhlená a dostatečně dlouhá a silná. Poměr délky od lokte k zápěstí a od lokte ke kohoutku přibližně 1:1. Loket nesmí být vybočen, ani vbočen, ale volně a rovně postaven. Přední končetiny dobře zasazeny ve výši středu hrudníku a navzájem rovnoběžné. Zadní končetiny od kyčle k hleznu dlouhé. Kyčelní, kolenní a hlezenní klouby dobře zaúhlené, tj. stehno kratší než lítko. U hlezenních méně než u kyčelních a kolenních kloubů. Běhy opět rovnoběžně postavené, šlachovité a osvalené, nevybočující, ani nevbočující. Kosti tvoří kolmici, která v bězích bez námahy a hladce spolupůsobí. Zadní a přední běhy zřetelně rovnoběžně nasazeny. V klusu zůstává hřbet rovný. 

Tlapky a záprstí: Uzavřené a silné bez paspárků. Postaveny rovně k ose trupu. Prsty jsou klenuté, delší střední prsty nejsou na závadu. Drápy jsou světle až tmavošedé. Záprstí je rovně nasazeno. 


Dodatek ke standardu 

Kromě všeobecně používaných poznatků pro exteriérové hodnocení (např. že spolehlivě posuzovat psy lze jen v pohybu, vzhledem k tomu, že dobře stavěný pes si ve stoji vždy snaží nějak pohovět, sednout, nebo lehnout, nebo při stání nežádoucně změní držení těla) a proto nemůže být úlohou rozhodčího "konečně najít na psu chybu". 

Kromě diskvalifikačních chyb lze při výskytu ostatních chyb podle míry a počtu jejich výskytu hodnotit až známkou "nedostatečný". 


Diskvalifikující chyby:

Absolutně v rozporu s plemennými znaky, odporující zachování čistoty plemene, z toho důvodu hodnotit exteriér jako "nedostatečný"

Jiná barva než šedé odstíny

Hnědé pálení

Barva oka jiná než jantarová

Příliš šikmo posazené oko

Otevřené oko s vchlípeným víčkem

Výrazný stop

Hlava netypická pro výmarského ohaře

Dolů prohnutý hřbet nosu

Nedostatečné osrstění, zvláště na břiše (výjimka fena s vrhem nebo po právě odstavených štěňatech)

Psi u nichž nejsou viditelná obě varlata

Slabí, obzvlášť plaší a bázlivý psi

Psi nad a pod výšku určenou standardem

Churavý a rachitičtí psi

Psi s hrubými vadami chrupu, zvláště s podkusem a předkusem

Růžově zbarvený nos

Psi, kteří se nenacházejí ve výstavní kondici

 

Hrubé chyby:

Opravňující k ocenění od "dostatečný" včetně do "nedostatečný"

Chybí více než dva premoláry

Chybné běhy, také vadný pohyb vpřed (Vortritt, Vorschub)

Otevřené tlapky

Nasazení záprstí není rovné

Špatné zaúhlení vpředu a vzadu

Vadné hlezno

Paspárky

Silně pronesený nebo "kapří" hřbet

Silně přestavěný pse (jen známka nedostatečný")

Příliš krátká nebo špičatá morda (podle výskytu se hodnotí až známkou "nedostatečný")

Příliš silně vyvinuté pysky

Příliš krátký závěs

Psi neodpovídající typu pohlaví

Nezřetelný týlní hrbol

Záhyby volné kůže na šíji

Nedostatečná hloubka nebo délka hrudníku

Lomený prut, nejde-li o získanou vlastnost (jinak vadný)

Příliš vysoko nasazený prut

Červenožluté pálení

Nepřiléhavá srst a chybějící podsada u psa s delší krátkou srstí Stockhaar (výjimka praporce na bězích)

 

Chyby:

Ocenění od "dobrý" včetně až "nedostatečný"

Nedostatečné osvalení

Vadný chrup

Příliš volná kůže na hrdle

Sudovitý a kravský postoj zadních končetin (podle míry lze hodnotit až jako hrubou chybu)

Příliš široký nebo úzký postoj zadních končetin (úzký postoj však nikoliv způsobený úzkým hrudníkem), lze hodnotit až jako hrubou vadu

Poněkud pronesený nebo kapří hřbet

Mírně přestavěný pes

Lokty nesměřující rovně dozadu

Příliš strmé nebo volné lopatky

Nedostatečný kohoutek

Tlapky sbíhavé nebo rozbíhavé (francouzský postoj)

Příliš dlouhý trup

Nezdvižený prut při vzrušení

Kadeřavá srst u dlouhosrstých výmaranů

Nepatrná vlajka u dlouhosrstých výmaranů

 

Nepatrné chyby:

Příliš krátké nebo dlouhé zkrácení prutu


Kontakt

Řevnické Tornádo

Řevnice, Školní 611

777808356